Opus Dei

Svatý Josemaría vzpomínal, že když mu ještě nebylo ani šestnáct let, objevil, že ho jeho srdce žádalo o „něco velkého, a ať je to láska“. Série článků o křesťanském povolání ve formě elektronické knihy nám může pomoci v tomto hledání, nacházení a věrnosti.

„V průběhu rozlišování našeho vlastního povolání nejsme nikdy sami, protože každé povolání se rodí a formuje v Církvi.“

Bůh žehná normálnímu rodinnému životu a chce být jeho součástí. Procházka knihou Tobiáš nám může pomoci takový život znovu objevit.

Vědět s jistotou, že jsme stále v Boží přítomnosti, v nás živí naději. Z té pak jako prameny vyvěrají a stékají radost a pokoj, které činí plodnými naše životy a životy těch, kteří jsou nám nablízku.

„Cesta se dá definovat jedním slovem: milovat (...), mít velké srdce, cítit, odpouštět a chápat starosti druhých – s Kristem se vydávat za všechny duše“ (sv. Josemaría).

Pro křesťana není apoštolát pouze „úkolem“ nebo aktivitou zabírající určitý počet hodin denně. Je to potřeba, která tryská ze srdce, a stává se ztělesněním „jednoho těla, jednoho ducha v Kristu“.

Poslání rodičů nespočívá jen v přijetí dětí, které jim Bůh pošle: trvá po celý život a jeho horizontem je nebe.

Tajemství svobodného srdce: vzdát se pozemské lásky, aby svět mohl být naplněn světlem Boží Lásky.

Povolání do Opus Dei je voláním k interpretaci Boží partitury, k hraní Boží hudby, jejichž variací je tolik, kolik je lidí.

Příběhů povolání je tolik, kolik je lidí. V tomto redakčním článku předkládáme některé z nejčastějších mezníků na cestě, na níž může člověk poznat své povolání.